Základní vysvětlení
Aromaterapie je terapeutické ošetření, které podporuje zdraví, ulevuje při zátěži a stresu, posiluje imunitu organizmu a harmonizuje tělesné a duševní pochody. Využívá vlastností přírodních éterických olejů (silic) a působí jak preventivně, tak při akutních stavech.

Co jsou éterické oleje (silice)
Éterické oleje jsou vonné koncentrované výtažky, které se získávají z aromatických rostlin. Můžeme je vnímat jako koncentrovanou životní podstatu a energii té které rostliny a jsou hlavními nositeli ozdravného účinku aromaterapie.

Z převážné většiny se éterické oleje (silice) získávají tradičními metodami jako jsou destilace a lisování, které uchovávají terapeutické vlastnosti rostliny a zároveň poskytují bioaktivní olej, jenž lidské tělo snadněji vstřebává.

Různé části rostlin - květy, plody, kořeny, listy, kůry, dřevo - obsahují éterický olej (silici) a dávají nám tak nejúčinnější přírodní léčebné prostředky, jaké jsou dosud známy. Každá silice má své jedinečné vlastnosti, kterých se využívá pro specifické účely. některé vlastnosti jsou mnohým silicím společné - jsou antiseptické a většina má silné protivirové a antibakteriální účinky. Některé silice stimulují tělo, mysl či emoce, jiné naopak sklidňují.

Jak aromaterapie funguje
Jsou známy dva způsoby, jak éterické oleje (silice) ovlivňují lidský organizmus:

INHALACE
Vůně éterických olejů (silic), jako každá jiná vůně, se dostává do čichového centra v mozku, odkud vonná aktivní látka ovlivňuje autonomní nervní systém. Může navodit emoční odezvu a vyvolat pocity popisované lidmi jako úleva, osvěžení, uklidnění, nebo povzbuzení. Stejně tak může příjemná vůně přispět ke zlepšení atmosféry doma i na pracovišti.

MASÁŽE
Rostlinné silice správně ředěné ve vhodném nosném oleji pronikají všemi vrstvami kůže a dostávají se až ke krevním vlásečnicím. Specifický účinek éterických olejů (silic) spolu s relaxační masážní technikou vyvolává příznivou regenerační odezvu v lidském organizmu. Vhodná je také lokální aplikace formou obkladů, mastí či balzámů při různých bolestivých stavech svalů a kloubů, při kožních onemocněních a nebo k běžnému dennímu ošetření.

Podrobnější vysvětlení pojmů

Rostlinné silice patří mezi látky aromatické. Využívají se ve velké míře v kosmetickém, farmaceutickém, potravinářském průmyslu a dalších oborech. Aromatické látky působí na čichové nebo chuťové receptory člověka a vyvolávají dojem vůně nebo chuti. Komplexní vjem vyvolaný vonnými a chuťovými látkami se označuje jako AROMA.
Aromatické látky rostlin – silice vyvolávají u živých organismů vedle vjemu vůně a chuti také důležitou biologickou aktivitu. Tato bioaktivita působí na různých orgánových úrovních a vyvolává určité žádoucí účinky podle druhu použité silice. Bioaktivita se však neprojevuje pouze příznivými vlivy, může vyvolávat i účinky nežádoucí. Rostlinné silice, které obsahují tyto látky, se potom nepoužívají vůbec nebo jen omezeně.
Působí-li rostlinné silice svou biologickou aktivitou na živý organismus, pak hovoříme o AROMATERAPII.
V aromaterapii pracujeme s aromaterapeutickými preparáty, jejichž základem jsou právě ROSTLINNÉ SILICE jako bioaktivní vonné a chuťové látky. Další důležitou složkou jsou ROSTLINNÉ OLEJE. Jejich bioaktivita je rovněž významná, avšak působí ve srovnání se silicemi na jiné biochemické úrovni.
Rozdíl mezi rostlinnými silicemi a rostlinnými oleji z hlediska chemického je značný. Rostlinné silice jsou látky těkavé, nestálé, bezbarvé či barevné kapaliny rozdílné viskozity. Nejsou mísitelné s vodou. Dobře se rozpouštějí v rostlinných olejích, v medu, v lihu, mléce a smetaně. Obsahují uhlovodíky a kyslíkaté látky, které jsou hlavními nositeli jejich vonných a chuťových vlastností. Rostlinné oleje patří mezi tuky, jsou to směsi lipidů.
Vedle rostlinných silic a rostlinných olejů mohou být součástí aromaterapeutických preparátů další látky, např. rostlinná barviva, lecitin, rostlinné extrakty, včelí vosk, kakaové máslo, vitaminy a další. Používání těchto látek však spadá spíše do oblasti profesionální výroby.

Biogeneze silic
Rostlinné silice se označují rovněž jako éterické oleje, esenciální oleje nebo aromatické oleje. Jsou produktem sekundárního metabolismu rostlin, během kterého dochází k degradaci látek metabolismu primárního, tedy cukrů, tuků a bílkovin. Látky obsažené v silicích vznikají dvěma biogenetickými pochody. Hlavním je tzv. mevalonátová cesta, kdy se tvoří látky terpenické. Dalším pochodem je tzv. šikimátová cesta, kdy jsou tvořeny např. kumariny, furokumariny a fenolické látky.
Rostlinné silice jsou obsaženy v různých částech rostlin ve zvláštních pletivech. Jsou především v květech, plodech, ale i listech, kůře a kořenech. Nacházejí se v žláznatých chlupech, žláznatých buňkách, papilách, kanálcích, mezibuněčných prostorách atd. jejich význam pro rostlinu je objasněn jen částečně. Zatím se vykládají jako lákadla pro opylující hmyz, jako usměrňovače transpirace. Také plní v rostlině funkci fytoncidů, tedy látek s protipatogenními účinky. Obsah silic v rostlině kolísá nejen v průběhu jejího vývinu (ontogeneze), ale též během 24 hodin, což dokazuje jejich aktivní zapojení do látkové výměny.

Získávání silic
Silice se získávájí z rostlinných surovin, a to zhruba třemi technologickými postupy.
1. Destilací suroviny ve svěžím stavu vodní parou. Touto metodou se získává většina silic.
2. Extrakcí organickými rozpouštědly. Při získávání silice z květů se používá petroléter nebo benzin. Takto získaná silice je označována jako KONKRÉTNÍ neboli KONKRET. „Konkrétní“ silice obsahuje vedle vonných látek ještě látky balastní, zejména vosky. Ty se oddělují jejich rozpuštěním v teplém lihu a vymrazením. Po odstranění balastních látek je silice označována jako ABSOLUTNÍ.
3. Jinou možností je extrakce z květů do tuku (tzv. ENFLEURÁŽ). Enfleuráž může být provedena za studena bezpachým tukem, nejčastěji vepřovým sádlem nebo za tepla macerací horkým tukem. Enfleuráž se vyplatí jen u vzácných silic, např. u silice z květů jasmínu (Jasminum, Oleaceae) nebo bělokvětu hlíznatého, známého jako tuberóza (Polyantes tuberosa, Agavaceae). Z tuku se po enfleuráži silice extrahuje organickými rozpouštědly. Vysoce kvalitní silice se získávají extrakcí pomocí oxidu uhličitého. CO2 je udržován pod tlakem v kapalém stavu v uzavřeném systému s rostlinnou drogou, ze které se uvolňuje silice.
4. Lisováním. Uplatňuje se při výrobě silic z kůry citrusových plodů.

Kvalita silic
Vedle čistých přírodních silic se vyrábějí rovněž silice syntetické.
Jejich cena je několikanásobně nižší než cena silic přírodních. Jejich bioaktivita je však sporadická nebo žádná.
Odpovídající biologickou aktivitu zaručují pouze 100% přírodní rostlinné silice. Ty se získávají většinou z monokulturně pěstovaných rostlin, méně z rostlin divoce rostoucích. Při nákupu rostlinných silic nám jistě půjde o to, aby zboží bylo co nejkvalitnější.
Prodejce musí být schopen poskytnout následujícíc údaje:
- Povolení hlavního hygienika ČR k prodeji.
- Latinský botanický název rostliny, ze které je silice získána.
- Místo sběru rostliny, ze které je silice získána (např. silice z rozmarýnu, Rosmarinus officinalis – Tunis nebo Španělsko).
- Způsob pěstování drogy pro výrobu rostlinné silice (rostliny divoce rostoucí, monokulturní zemědělská výroba).
Na druhovém označení téže rostliny (např. máta kadeřavá, máta peprná) a jejím původu závisí kvalita, vůně a poměrné zastoupení jednotlivých účinných látek silice.

Stálost silic
Jak bylo již řečeno, jsou rostlinné silice látky těkavé – volně se rozptylující v prostoru.
Podle stálosti (těkavosti) se rozdělují takto:
1. Těkavost vysoká – silice vyprchá do prostoru do 24 hod. (např. eukalyptus, máta peprná).
2. Těkavost střední – silice vyprchá do 48 hod. Do této kategorei patří většina silic (např. levandule, fenykl, geránium).
3. Těkavost nízká – silice vyprchá do jednoho týdne (např. jasmín, tůže, nerol, vetiver).
Těkavost silic hraje roli zejména při výrobě vonných kompozic do aromaterapeutických preparátů a parfémů. Silice s nízkou těkavostí se označují jako fixátory vůně.

Využití silic
Rostlinné silice nacházejí uplatnění v přípravě profesionální i domácí kosmetiky, v parfumerii, v masážní praxi, ve fyzioterapii, ve farmacii a dermatologii. Mohou sloužit jako podpůrné prostředky léčby, nebo jako součásti léků.
užívání silic však podléhá přísným pravidlům. Silice mají velice silnou koncentraci. V jedné kapce silice je obsažena vůně a účinné látky přibližně z 1 kg rostlinné drogy. Proto se musí tyto látky několikanásobně ředit. Vyšší koncentrace v kosmetických preparátech může způsobit vážná poškození kůže a sliznice.
Pokud jsou tyto aromatické rostlinné produkty použity přesně a odborně, představují komplementární synergidy ostatních látek. Těmi mohou být mastné rostlinné oleje a vitaminy.
Práce s rostlinnými silicemi ve výše uvedených oborech má několik výhod:
1. V případě použití špičkové technologie – čistota silice.
2. Přesná klasifikace silice.
3. Minimální množství silice, které aplikujeme do preparátů profesionální nebo domácí kosmetiky.

Zdroj Podrobnější vysvětlení pojmů: Asociace českých aromaterapeutů (AČA)

www.aromaterapie.info